Všechny tyto čtyři svalová patra spolu funkčně souvisí a vzájemně se ovlivňují. Jsou to takové základny, které propojují tělesné části. Noha spojuje tělo se zemí, pánevní dno propojuje dolní končetiny s trupem, bránice je přechodem mezi břišní a hrudní dutinou – spojuje trup, a ústní dutina pomáhá držet hlavu a propojit ji se zbytkem těla.
Když přirovnám tělo k domu, tak pánevní dno jsou základy, bránice ohraničují první patro a ústní dno je patro druhé. Plosky nohou by zde byly nejspíš kvalitní půda, která zajišťuje, že mohou základy být opravdu stabilní. Když přirovnám tělo ke stromu, pak plosky budou nejvzdálenější pevné kořeny, které zajišťují, že strom i ve vichru drží, pánevní dno je základ kmene u země, bránice vrchol kmene, kde se začíná větvit a ústní dno bude každá silná větev, která tvoří košatou korunu.
Tyto dvě přirovnání se mi velmi líbí, protože si pak umíme lépe představit, třeba když bude jedna část chybět. Bude ten dům ještě stabilní? Bude to vůbec strom? Ale co když ta část nechybí, jen je prostě nekvalitní? Můžu s tím vůbec něco udělat? No u toho stromu či domu si tím úplně jistá nejsem. U těla to ale jde : )
Žijeme, hýbeme se a měníme své pozice. Aby bylo tělu dobře je potřeba umět vnímat, v jaké pozici nám je nejlépe. Jak dokážeme své tělo nést. Rovnováha a schopnost přecházet ve všech částech těla z držení do nesení a třeba i visení (o tom více hovořím v článku – Královna, rytíř nebo marioneta?). Platí to na celém těle…a v těchto horizontálách možná ještě o fousek více : )
Postavte se na chvíli a zavřete oči (kdo potřebuje postavte se před zrcadlo). Uvědomte si tyto čtyři horizontály/patra. Stojí nad sebou? Jsou každé jednotlivě kvalitní? Nebo stojíte více na patách, či dokonce zatěžujete jednu nohu víc než druhou? Nenaklání se pánev na stranu? Nebo dopředu? Kam dýcháte? Dokážete se volně nadechnout v celém rozsahu hrudníku? I dozadu? Hýbe se vůbec hrudník při dechu? Máte stisknuté zuby? Dokážete je uvolnit?…
Cítíte-li v některé části nestabilitu. Vůbec se nelekejte. Tyto patra mají své výhody. Někdy stačí zapracovat na jednom patře a ta ostatní se postupně doplní a přirozeně srovnají. Ano, není to bez práce, ale mnohokrát ta hlavní věc, kterou potřebujete, je pozornost. Věnovat se vlastnímu tělu, vracet se k němu několikrát za den a vzpomenout si, zda je mi v něm dobře, případně upravit svůj postoj, tak, aby mi opět bylo dobře. To je kolikrát mnohem efektivnější než se jít zničit do posilovny. Ano i to je potřeba a někdy to doporučuji, ale! : ) Odsud vychází mé oblíbené úsloví ‘Cvičte si své životy a žijte si svá cvičení.’ Ono totiž, i když budete nakrásně chodit do posilovny/běhat nebo cokoliv dalšího, ale během dne se vůbec nebudete hlídat, nezeptáte se sami sebe jak vám je v této či tamté poloze, tak dost pravděpodobně…svůj tělesný dům jen zpevňujete další omítkou, tělesnému stromu jen pomůžete nějakou vnější tyčí…jak kvalitní a na jak dlouho to ale bude? : )
Každý jsme jiný, a proto se vyvaruji přesnému popisu, jak vypadá kvalitní horizontála. Nicméně určité znaky vidět můžeme. Nejdůležitější, ale je, že vy se v tom cítíte dobře nic vám nechybí, nic vás nebolí. Kvalitní horizontály můžeme poznat podle toho, že je pro nás jednoduché udržet se ve vertikále, i když nás něco vychýlí. Jsme stabilní.
