Všechny tyto čtyři svalová patra spolu funkčně souvisí a vzájemně se ovlivňují. Jsou to takové základny, které propojují tělesné části. Noha spojuje tělo se zemí, pánevní dno propojuje dolní končetiny s trupem, bránice je přechodem mezi břišní a hrudní dutinou – spojuje trup, a ústní dutina pomáhá držet hlavu a propojit ji se zbytkem těla.
Tělo jako dům nebo hluboce zakořeněný strom
Když přirovnám tělo k domu, tak pánevní dno jsou základy, bránice ohraničují první patro a ústní dno je patro druhé. Plosky nohou by zde byly nejspíš kvalitní půda, která zajišťuje, že mohou základy být opravdu stabilní.
Když přirovnám tělo ke stromu, pak plosky budou nejvzdálenější pevné kořeny, které zajišťují, že strom i ve vichru drží, pánevní dno je základ kmene u země, bránice vrchol kmene, kde se začíná větvit a ústní dno bude každá silná větev, která tvoří košatou korunu.
Tyto dvě přirovnání se mi velmi líbí, protože si pak umíme lépe představit, třeba když bude jedna část chybět. Bude ten dům ještě stabilní? Bude to vůbec strom? Ale co když ta část nechybí, jen je prostě nekvalitní? Můžu s tím vůbec něco udělat? No u toho stromu či domu si tím úplně jistá nejsem. U těla to ale naštěstí jde : )
Jak tělo neseme: Vše je propojené v jeden celek
Žijeme, hýbeme se a měníme své pozice. Aby bylo tělu dobře je potřeba umět vnímat, v jaké pozici nám je nejlépe. Záleží na tom, jak dokážeme své tělo nést. Rovnováha a schopnost přecházet ve všech částech těla z držení do nesení a třeba i visení (o tom více hovořím v článku – Královna, rytíř nebo marioneta?). Platí to na celém těle… a v těchto horizontálách možná ještě o fousek více : )
Klíčem k nápravě je vaše pozornost
Cítíte-li v některé části nestabilitu, vůbec se nelekejte. Tyto patra mají své výhody. Někdy stačí zapracovat na jednom patře a ta ostatní se postupně doplní a přirozeně srovnají. Ano, není to bez práce, ale mnohokrát ta hlavní věc, kterou potřebujete, je pozornost.
Věnovat se vlastnímu tělu, vracet se k němu několikrát za den a vzpomenout si, zda je mi v něm dobře, případně upravit svůj postoj, tak, aby mi opět bylo dobře. To je kolikrát mnohem efektivnější než se jít zničit do posilovny. Ano i to je potřeba a někdy to doporučuji, ale! : )
Procvičte se životem
Odsud vychází mé oblíbené úsloví ‘Cvičte si své životy a žijte si svá cvičení.’ Ono totiž, i když budete nakrásně chodit do posilovny/běhat nebo cokoliv dalšího, ale během dne se vůbec nebudete hlídat, nezeptáte se sami sebe jak vám je v této či tamté poloze, tak dost pravděpodobně… svůj tělesný dům jen zpevňujete další omítkou, a svému tělesnému stromu jen pomůžete nějakou vnější tyčí… jak kvalitní a na jak dlouho to ale bude? : )
Pokud máte pocit, že se váš vnitřní dům občas trochu hroutí nebo že by vaše patra potřebovala laskavou pozornost a srovnat, nezoufejte. Uvědoměním to totiž všechno teprve začíná.
A protože vím, že teorie je jedna věc a prožitek v těle věc druhá, připravila jsem pro vás krátké vedené zastavení. Společně si v něm projdeme všechna čtyři patra a vyzkoušíme si, jaké to je najít v sobě pevnou oporu a opravdové uvolnění. Zkuste na chvíli odložit to, co právě „musíte“, a pojďte se se mnou na chvíli postavit sami za sebe.
Video s touto jemnou praxí najdete u mě na YouTube. Pokud vás ale rovnou láká hlubší práce, pak neváhejte a navštivte naši členskou sekci Spirálu, kde témata cvičení v každodenním životě ukotvujeme pravidelně : )
S láskou,
Alexandra