Náš postoj o nás dokáže vyjádřit mnohé. Ale pojďme teď od posuzování či srovnávaní se! Jak se vy cítíte ve vlastním těle? Jak vnímáte své tělo? I toto je možné z tělesného postoje vyčíst. A naštěstí jde i na základě změny postoje začít měnit své vnímání. Schválně, teď když čtete tyto řádky? Co vás napadá? Já osobně, když píši, tak mě to automaticky nutí se vsedě vytáhnout, trošku se napřímit a více se aktivovat : )
A proč Královna, rytíř a marioneta? Když půjdete po ulici, jak vás budou pravděpodobně vnímat ostatní? Jak se ve svém těle cítíte? Jste královna (král)? Nebo jste rytíř(ka) oblečený/á do železné zbroje a držíte pohromadě silou vůle? Nebo jste snad marioneta na provázcích a když do vás foukne vítr máte tendenci nechat se vláčet, kam vás vítr táhne? Tyto tři archetypy jsem si půjčila z pohádek. Protože mi příjdou poměrně přesné. V tělesné postuře můžeme vidět tři různé typy – držení, nesení a visení.
Nesení je když nepotřebujeme žádné velké úsilí, když není pro udržení našeho těla ve vertikále (sed, stoj či chůze) potřeba nijak zásadně velké síly, ale zároveň se v tom cítíme dobře. Nikde necítíme zvýšený tlak či tah, kterému chceme uhnout, nebo který nám připomíná, že vlastně pořád pracujeme. Když se na nesení podíváme okem pohádkových archetypů, tak ho najdeme u královen králů. Jsme si vědomi své síly, ale také ji nepotřebujeme nikomu ukazovat. Tak jako králové a královny mají svůj respekt, tak i my se cítíme respektování a respekt oplácíme. Nesení je když jsme sebevědomí, když se cítíme dobře a na postuře půjde vidět, jak umíme v dané situaci stát na vlastních nohách, stát si za svým. V pohybu cítíme lehkost a vidíme ladnost. Chůze je jistá, není nijak zásadně slyšet… Jednoduše jsme královny (králové).
Když při stoji a sedu ale cítíte, že pro narovnání se potřebujete příliš mnoho síly, dost pravděpodobně jste zvyklí spíše na visení. Viset můžou jen horní končetiny, hlava, ale také hrudník, břicho. Jako si představíte marionetu na provázkách, bez vnější pomoci příliš pohybu neudělá, i vy můžete být natolik vysílení jen snahou udržet se ve vertikále, že už na nic dalšího moc energie nezbývá. Každé zvednutí rukou nad hlavu a práce zde, je nad vaše síly? Visení je energeticky velice náročné, a když se chcete z visu dostat do vyrovnaného nesení, příliš dlouho vám tato změna nevydrží. Můžete dokonce cítit, že některá místa na těle začínají nepříjemně pálit, tahat…
Opakem visení, je držení. Jste jako rytíř v plné zbroji. vaše tělo vypadá na první pohled hezky postaveno. Ale když se chcete trochu uvolnit, vlastně to nejde. Jako byste neustále čekali útok? Jako byste potřebovali být z nějakého důvodu neustále zpevnění? Protože co když se uvolníte, co když se celé tělo najednou začne hroutit?
Teď když jsem popsala všechny tři varianty postavení těla v prostoru. Chci ještě dodat jednu důležitou informaci. Všechny tři pozice těla jsou v pořádku. Umíme-li přecházet z jedné do druhé. Umíme-li v nich volně podle potřeb ‘přepínat’ a neudržujeme se pouze v jedné pozici. Nesení vlastního těla přináší mnoho benefitů, ale jsme jen lidé a čím jsme unavenější, tím méně jsme schopni se nést. Visení a nesení jde velice často pospolu. Někde více držíte jinde, visíte… Občas v životě proto prostě hold něco musíme někde držet, občas se nám nechce, ale je potřeba před něčím uhnout, a tak jen tak visíme a necháváme sebou zmítat. Jindy máme potřebu si na sílu zajistit svůj postoj a tak ukazujeme svou sílu držením, nebo naopak s něčím nesouhlasíme, ale nemáme sílu projevit odpor, tak se poddáme a jen tak visíme. Nejzásadnější je umět opravdu danou situaci opustit a vrátit se zpět do nesení.
Vše je v pořádku. Možná jste si to doteď ani neuvědomovali. Změna může být i jen v uvědomění si. Někdy je potřeba větší snahy. Případně navštívit odborníka, který tímto způsobem pracuje. Asi největší seznam najdete na Fyzioterapie funkce. Vždy myslete na to, že pohyby i držení těla, by vás mělo stát co nejméně úsilí. I samotná změna, by vás měla vézt spíše k vaší pohodě, než k významnému tlaku : )
