Kostrč, malinká, velmi často opomíjená, podceňovaná kostička v těle, usazena mezi svaly pánevního dna. Nicméně po pádu na zadek nebo při věčně staženém zadku vlivem dlouhodobého stresu, se najednou projeví její významnost. Velmi intenzivně pocítíme, proč si tuhle oblast udržovat v harmonii. Kostrč a pánevní dno u žen je „rájem“ psychosomatických dopadů. Myslíte si, že Vás život posadil na zadek náhodně? Věříte, že bolestivá menstruace je normální trápení žen? Smiřujete se s tím, že inkontinence nebo prolaps pánevního dna je běžná, nutná daň za porod? Ne! Není tomu tak!
Použiji moje oblíbené úsloví: Výška stojí na hloubce. Jinými slovy, pokud strom má být dostatečně silný, vysoký a stabilní vůči povětrnostním podmínkám, musí mít dostatečně pevné, hluboké a zdravé kořeny v zemi. Mohu to říct i spirituálními slovy: chcete-li se dotknout nebe, je třeba přijmout peklo.
Ne nadarmo hinduisté a buddhisté zde popisují místo první čakry, kterou nazývají základní, nebo také kořenová. Nachází se nejníže, v blízkosti kostrče, je to oblast našich pomyslných základů, tudíž na ni všechno stojí a taky padá. V této oblasti se projektuje kvalita našich kořenů, předků, demonstrují se zde naše rodové traumata, zatížení. Ukládají se zde témata smrti, existencializmu, intimity, strachu, pocitu ne/bezpečí, ne/rovnováhy, vztah k materiálnímu světu, rodině, společnosti, pravidlům.
Pánevní dno je takovým pomyslným sklepem, skladištěm. Co do sklepa schováváme? Věci které nepotřebujeme, nepoužíváme, věci které jsou i rozbité, nebo staré, ale nemáme sílu je vyhodit. Zapomínáme, že zaprvé sklep má omezenou kapacitu a za druhé pokud tam občas neuklidíme a nevyvětráme, tak se může šířit plíseň nebo hniloba a zakontaminovat postupně celý dům. Za třetí jsme schopní si dělat skladiště už i z místností samotného domu.
Tudíž máte několik možností co s tím.
Nechat to samo vyhnít, bohužel je to velmi častá praxe. Nicméně počítejte s tím, že to rozhodně nebude příjemné. Ve Vašem vlastním domě Vám nebude dobře, stále do něčeho budete narážet, zakopávat, padat a to bolí. Nakonec se ze sklepa bude táhnout i pořádný puch…. No a pak? Nakonec už to dojde do takového stavu, že už problém nebudete schopni vyřešit sami a budete na to muset najmout specialisty. To je teprve nepříjemné rozhodnutí, vpustit do svého soukromí někoho úplně cizího, aby Vám pomohl ten binec vyklidit, vyčistit, deratizovat, vymalovat. Ukázat někomu cizímu něco, co jste chtěli ukrýt i sami před sebou? Bohužel někdy nezvládneme ani tenhle krok a necháme plíseň a hnilobu, aby úplně rozežrala základy našeho domu a proces destrukce už se stane nezvratitelný a o dům přijdeme. Jinými slovy, co se asi tak stane když se třeba měsíc nevykakáte?
Další možností je tedy dělat pravidelnou inventuru, pravidelný úklid. Najít sílu otevřít dveře do sklepa a podívat se na to, co se tam ukrývá a pár věcí se občas dobrovolně zbavit. Není nad to se pravidelně vykakat, což?
A pokud si připustíte, že nejste dost odvážní, že nemáte sílu na to dveře do sklepa otevřít, nebo něco vyhodit, najděte někoho kdo Vám pomůže. Ale tady pozor! Najděte někoho kdo Vás podpoří, kdo Vám dodá odvahu, kdo Vám ukáže jak najít sílu, ukáže možnosti o kterých jste neměli ani ponětí, avšak rozhodně ne někoho kdo tu práci udělá za Vás. Mohlo by se stát, že Vám z toho sklepa vyhodí úplně všechno i s regály (tak jako ATB sežerou i Vaše dobré bakterie), někteří „pomáhači“ jsou schopní sebrat i samotné cihly, nebo Vám tam nakupit do sklepa i cizí nepotřebné plesnivé krabice.
Vnímám, minimálně u sebe a mých pacientek, že v téhle oblasti se nejvýrazněji projektuje v těle naše schopnost, respektive úroveň, jak popisuje C.G. Jung, přijetí či nepřijetí našeho Stínu, naší temnoty, naší hloubky.
Stín je podle C. G. Junga ta osobnost, jíž bychom nejraději nebyli, ale kterou se nakonec stát musíme, chceme-li být celiství, úplní, silní a stabilní. Svůj stín, tedy svou „temnou stránku“, prožíváme, vnímáme velmi ambivalentně. Je nám bytostně protivná až odpudivá, ale zároveň nás fascinuje a cítíme, že ji potřebujeme.
Pro mě je pánevní dno demonstrací stínového archetypu více než jakákoliv jiná oblast na těle. Ve které jiné části těla cítíte tak hluboký stud, nepřijetí, kde jinde se ukáže tak zásadní ambivalence než v pánevním dnu? Některé ženy a jejich dělohy to zažily velmi intenzivně, kdy v jejich dělohách prošel život i smrt, nebo při tvorbě nového života zemřely málem ony sami. S hlubiny vznikl život a do hlubiny zase zmizel. Vždyť zde, vedle sebe máte vstup pro materiál ze kterého je tvořen nový život a hned vedle výstup pro odpadní produkt. Jen když se kouknete anatomicky, pochva se táhne podél rekta. Děloha leží na močovém měchýři, střeva dělají souseda spoustě orgánů a všichni se navzájem podporují a spolupracují. Zeptejte se žen, které mají pokleslé pánevní dno, na jejich úroveň energie a jak si užívají svého ženství.
Velmi často někteří lidé po celý život ke svému stínu přistupuje velmi odmítavě, až se zapřísáhnou, že tahle část osobnosti není vůbec jejich součástí, je příliš temná, nepříjemná, není vůbec všeobecně společností příjímána s nadšením. Bohužel tak v tom důsledku často přistupujeme i k pánevní oblasti, kterou vnímám jako reprezentanta temnoty, hlubiny v nás. Jsme moc snadno jsme ochotní tuhle oblast vytěsnit z konceptu těla až natolik, že přijdeme úplně o citlivost této oblasti, např. ženy nedosáhnou orgasmu, nebo naopak mají tak bolestivou menstruaci, protože tělo, resp. váš stín už neví jak na sebe více upozornit a požádat o přijetí. Stejně tak jak neradi mluvíme o svých problémech s orgasmem, menstruací, hemoroidech, potratech, znásilnění, stejně tak neradi někomu prozradíme, demonstrujeme své nedostatky, chyby, neúspěchy, slabosti, úchylky.
Jinými slovy méně filozoficky, méně romanticky. Produktem pánevní oblasti je i např. hovno. Nepřijmeme-li svůj stín, hovno se budeme snažit přelakovat na zlato. Je Vám, ale jasné, že tím ho smradu nezbavíme. I když budeme zářit zlatě na kilometry, budeme taky pekelně a ještě na větší vzdálenost smrdět. Smrdět budeme sobě i ostatním a nikdo ve vašem okolí se nebude cítit dobře.
Vnímám to tedy tak, že je rozumnější připustit to, že i smradlavé hovno je součástí našeho života a když ho na správném místě zkompostujeme, bude živnou půdou pro další život, projekt, nebo-li přijatý stín se stane zdrojem naší energie a ne naší zkázou.
Takže? Na úrovni těla/hmoty: kadíme, čůráme, prdíme, smrdíme, krvácíme, výtokujeme a zkuste to zastavit, co se stane? Je to tak a bude to tak, proč to popírat, tabuizovat, proč to lakovat na růžovo? …prostě to tak je a hotovo…NO A CO? Přijde mi blbost hovno popírat. Krásným příkladem je Kim čong un, o kterém jeho stoupenci tvrdí, že on už je tak dokonalý, že ani nekadí a podívejte se co jeho stín provádí, smrdí až v ČR:))). Tlak vytvoří protitlak, čím víc chcete něco popřít, tím víc se to demonstruje. Takže prakticky furt někomu kakáte do talíře místo do záchodu, prdíte do obličeje místo pod peřinu nebo si zakrvácíte bílou sedačku místo vložku.
Na úrovni psýche: vztekáme se, smutníme, nenávidíme, neumíme odpustit, cítíte nenávist, máme i chuť ublížit možná i vraždit ….Je to tak a bude to tak a proč to popírat, tabuizovat… prostě to tak je a hotovo…NO A CO? Nicméně vztek je asi lepší vyřvat do lesa než „vypustit“ na své dítě, touhu někoho zmlátit ukojíme v boxerských rukavicích, smutek nechme třeba na cestě do Santiaga.
„Jak může někdo vidět jasně, když ani nevidí sám sebe a své temné stránky, které nevědomě vkládá do veškerého svého jednání?“ (K.G. Jung)
Průběžné zpracovávání výkalů & vlastního Stínu není jednorázový, ale nekončící proces. Měli bychom to mít na paměti. Co temného na sobě pochopíme, co vytěsněného a přeneseného přijmeme u sebe a dokážeme zkultivovat a rozvinout, to obohatí náš život. Učiní nás celistvějšími a chápavějšími. A dost pravděpodobně i šťastnějšími a zdravějšími. Bude se nám lépe kakat, čůrat, menstruovat, milovat, plodit, rodit a nakonec i pokojně umírat.
Kouzlo, moc a síla našeho Stínu je v tom, že i kdybychom se snažili sebevíc, stejně mu neunikneme. Jak chcete uniknout sami před sebou?
Všechny naše pocity, touhy, potřeby, představy, fantazie, vlastnosti, schopnosti, které nejsme ochotni přijmout, uplatnit ve správné chvíli se dříve či později přihlásí o slovo. Čím větší silou se snažíte Stín popřít, tím větší razancí se stín projeví.
„Pouhé potlačení „Stínu“ je léčebným prostředkem právě tak málo, jako bychom léčili bolest hlavy tím, že ji setneme.“ (K.G. Jung)
Bc. Zuzana Damborská
