Když v ordinaci ženám vysvětluji, že jejich chronické stažení, bolest při milování nebo naopak úplná necitlivost v oblasti pánve není jejich selhání, často slyším překvapené: „Aha. To mě nenapadlo, že je to tak propojené. Ale dává to smysl.“ Zároveň u toho ale vnímám, jak se v nich rozlije jemné vnitřní nepohodlí. Je to přirozené. Pojmenovat nahlas, že naše pánevní dno není jen mechanická soustava svalů, ale emoční centrum, které zrcadlí naše nezpracované zážitky, stres a překračování hranic, vyžaduje odvahu.
Tvé tělo není rozbité. Jen tě chrání
V klasické medicíně se často učíme přistupovat k tělu jako ke stroji. Pokud sval bolí nebo nefunguje, snažíme se ho „napravit“ – posílit, nebo protáhnout. U pánevního dna to ale často nestačí.
Pokud zažíváme dlouhodobý stres, trauma nebo opakované ignorování vlastních hranic, náš nervový systém (konkrétně sympatikus) vyhodnotí situaci jako ohrožení. Jeho přirozenou reakcí je stažení. A postupem času se vytvoří takový somatický pancíř. Svaly v pánvi ztuhnou, ztratí svou pružnost a vytvoří ochrannou vrstvu, přes kterou už nevnímáš. Tělo se jednoduše odpojí, protože cítit by v danou chvíli znamenalo cítit bolest.
Necitlivost tvé pánve tedy není chyba. Je to naopak důkaz toho, že tvůj nervový systém funguje přesně tak, jak má. Chrání tě před přetížením.
Když je ‘pancíř’ přítomen příliš dlouho
Problém nastává, když nebezpečí pomine, ale tělo zůstane v křeči. Somatické brnění se stane naším trvalým stavem. Fyzicky se to může projevovat různě:
- Chronické bolesti v podbřišku nebo kříži.
- Významné změny v menstruačním cyklu včetně bolestivé menstruace.
- Nepříjemné pocity až bolest při intimitě.
- Pocit odpojení – víš, že pánev máš, ale necítíš v ní žádnou vitalitu ani energii.
A fyzioterapie na to vše naštěstí má nástroje. Může pomoci nastavit zdravou rovnováhu v napětí svalů. A to je super, v mnoha případech to je i dostačující. Jenže mnoho z nás nemá problém pouze krátkodobě. K fyzioterapeutovi či fyzioterapeutce se odhodláme většinou, když už jsou problémy opravdu dlouhodobé a tam samotné ošetření svalů nemusí stačit. V takovém případě, když neoslovíme i psychosomatickou příčinu – emoci nebo stresor, který pancíř vytvořil – svaly se brzy stáhnou zpět.
Cesta ven nevede přes sílu, ale přes bezpečí
Svaly, které se stáhly z pocitu ohrožení, nelze uvolnit tlakem ani výkonem. Somatický pancíř nelze prorazit. Lze ho pouze pomalu a vědomě rozpustit. A k tomu tělo potřebuje jediné: zažít pocit naprostého bezpečí.
Potřebujeme aktivovat parasympatikus – část nervové soustavy zodpovědnou za klid, regeneraci a uvolnění. To se neděje přes noc. Je to proces, který vyžaduje tvou pozornost, tvé rozhodnutí a tvou plnou účast. Nikdo jiný tě tohoto pancíře nezbaví, tu cestu musíš ujít ty sama.
S radostí nabízím svým klientkám cestu, jak takového pocitu bezpečí dosáhnout. Jak nastavit svou mysl z pozice ‘boj nebo útěk’ do pozice ‘mám plné bříško a můžu odpočívat’. Jedna z cest je:
- pozornost na tady a teď,
- vědomý dotek,
- laskavá péče o tělo (v jakékoliv podobě).
Zdá se to možná příliš jednoduché, možná až tak banální, že to nemůže pomoct. No v tomto případě platí pravidlo, pokud si to tzv. neoddřeš, tak výsledky budou vypadat pořád stejně.
Kde tedy začít?
Nechtěj po sobě hned velké změny. Prvním krokem k uvolnění somatického pancíře není fyzická manipulace, ale obyčejné zastavení a přesměrování pozornosti zpět do těla.
Začni tím nejmenším a nejbezpečnějším krokem. Připravila jsem pro tebe jemného průvodce – Yoni meditaci. Je to prostor, kde nemusíš nic řešit, nic opravovat a nic předstírat. Je to prostor pro tvé první „Aha, tady jsem“.
Stáhnout Yoni meditaci zdarma a začít tvořit bezpečí pro své tělo.